pan Szász odešel. Dobrovolnice Bára k němu chodila pravidelně 2 – 3x za měsíc. Společná témata byla zejména literatura, povídání si o knížkách, vzájemné půjčování knih. Pan Százs byl stejně jako další lidé pod Židovskou obcí nositel paměti národa. Na poslední společné schůzce nám vyprávěl o své minulosti..jak se ukrýval jako Žid před Němci na venkově na půdě jednoho stavení..jak po válce začal studovat práva, jak učil na vysoké škole a poté se přestěhoval se svou manželkou do Sokolova, kde pracoval v dolech. Při vyprávění byl trpělivý, sem tam přehodil fakta, přesto ale všechno dávalo na konci smysl – přišel mi víc jak vyrovnaný s tím, co prožil. Jako koordinátorka dobrovolníků jsem vděčná za Báru, která za ním chodila a vnesla mu do života chvíle, které nemusel trávit o samotě. Pan Szász si její přítomnosti velmi cenil. Dobrovolnictví má dvě strany mince..a obě je třeba si připustit – začátek i konec. Děkuji tímto Báře, že zvládla přijmout tuto minci z obou stran..