18.10.2021

Dnes vám formou rozhovoru představíme příběh naší dobrovolnice Lucie.  

Pro Lucii je pomoc druhým lidem životním stylem, posláním. Jak sama říká, na světě je mnoho lidí, kteří potřebují podporu jiných a Lucii, coby zdravému a aktivnímu člověku to prostě přináší radost.  

Jak dlouho jste naší dobrovolnicí a proč zrovna Instand? 

S Instandem spolupracuji více než 7 let. Dobrovolná činnost pro jiné je můj životní styl, dělala jsem to vždy i bez jakékoli organizace. Instand jsem si nevybrala, vybral si on mne – resp. Romana Trutnovská, která si všimla, že pořádám akce a navštěvuji klienty Dolmenu (Dolmen Oáza je dobrovolnická organizace ze Sokolova, která se zabývá pomocí dospělým mentálně postiženým lidem při přechodu do služeb chráněného bydlení vzděláváním v oblasti rozvoje kvality sociálních služeb, základním sociálním poradenstvím, pozn. autora). 

Slovo dalo slovo a já jsem se rozhodla pomáhat pod hlavičkou regionálním dobrovolnickým centrem Instand.  

Instand funguje tak, že pošleme e-mailem poptávku všem svým dobrovolníkům, ti si vyberou dle svých možností komu, kde a kdy by mohli pomáhat, Instand tak zorganizuje spojení potřebných s dobrovolníky. Věděla jste od začátku, kde či komu chcete pomáhat? 

Ne, jednou to byla sousedka, která si nezvládne přinést nákup, jednou klient, který se bez doprovodu nedostane na hřbitov zapálit svíčku tatínkovi. Každý potřebuje něco jiného. Dlouhodobě tedy působím u společnosti Dolmen, jeden klient mne navštěvuje doma, jiného beru dvakrát do roka do kina, jinou klientku beru na procházku v období jejich narozenin a svátku. V současné době navštěvuji pravidelně jednou týdně seniorku v Ostrově nad Ohří, jezdíme spolu na výlety, povídáme si, “pereme” se s mobilním telefonem 🙂 

V létě pořádám výlety pro klienty Dolmenu, v zimě doprovázím je na ples Harmonie, pomáhala jsem na koupališti Rolava na představení podobných organizací v regionu. 

Co Vás na dobrovolnictví baví, co Vám to přináší? 

Lidi. Každý člověk je jiný, každý mne něčím obohatí. Mentálně postižení jsou jako děti, čisté duše. Jiná klientka je na Zemi o padesát let déle než já, má mnoho zajímavých postřehů, zážitků, jiný pohled na svět, ráda poslouchám její vyprávění. Dobrovolně se také účastním dětských táborů, děti jsou zrovna tak studnice nápadů a energie. 

Změnilo se pro Vás dobrovolnictví v rámci pandemie Covid 19? 

 Ano, objevila jsem lidi v izolaci. Samota je smutnější a nebezpečnější než jakákoli nemoc. 

Máte nějakou negativní zkušenost s dobrovolnictvím? 

Obecně ne. Jen někdy jsem měla trochu problém s komunikací u lidí s depresí, ale to byla vždy jen otázka komunikace. 

Nepříjemné bylo, když mě na jedné akci nechali samotnou s deseti mentálně postiženými lidmi dvě hodiny v tropickém vedru. To jsem měla strach, že se někomu něco stane a já jim sama nedokážu pomoci. 

Nakonec rozhovoru příjemnější otázka. Jaké máte záliby ve volném čase? 

Turistika, cyklistika, kynologie, čtení, tanec, hra na kytaru a baskytaru. 

Děkuji za rozhovor a těším se s Vámi na další spolupráci.